Mgr. Markéta Miličková

Střední odborná škola Otrokovice, tř. T.Bati 1266      765 02 Otrokovice

Charakteristika
   Na škole slečna magistra, vzrůstově malé postavy (do 160 cm) a lehce barokního rysu, nad nímž by nemuseli Rubens či Rembrandt van Rijn ohrnout nos a mj. patří k tomu sličnému na její fyzické kráse, vyučuje několikátým rokem český jazyk a literaturu. Na chodbách splývá s davem a neznát ji, považovali byste ji za studentku školy, neboť vypadá mladě a jen stěží byste jí hádali věk lehce nad třetím křížkem na krku. Vzhledově stojí za zmínku nepřehlédnutelné, nádherné, zrzavé vlasy, laskavé avšak přirozeně tajemně vyhlížející zelené oči, tvář zdobí brýle a smyslné rty, jež vykouzlují jeden z nejkrásnějších ženských úsměvů na světě. Tím, když vás tato žena obdaruje, jste naplněni energií, dobrou náladou a optimismem na patřičně dlouhou dobu. Navenek se projevuje velmi racionálně a hloubavě. V hodinách se snaží své studenty zaujmout svými výklady. Společenskost, vlídnost, zdvořilost, obětavost, cílevědomost, náležitá kritičnost a soběstačnost patří k jejím dobrým mravům. Nepostrádá rovněž důvtip, eleganci a smysl pro humor. Na druhou stranu jako každý člověk občas na něco pozapomene, nedostaví se někam včas nebo přijde se zkaženou náladou po hektických výkonech v raubířských třídách. Příliš nedominuje v exaktních vědách, avšak na druhou stranu vyniká v humanitních oborech, zejména co se filologie týče. Nesnáší bezohlednou nadřazenost, hlupáky, pokrytectví, nezodpovědné chování a nevědomost. Ve volném čase se mj. zajímá o kulturu, historii (především období Antiky - zejména Řecko), čte, píše, poslouchá různé hudební žánry, miluje filmy zejména klubové a staršího ražení, má ráda víno a poznávání jeho kultury. Než jsme se rozhodli "Mimi" nebo též "Mili", jak se jí většinou ve škole přezdívá, nominovat do ankety Zlatý Ámos, uspořádali jsme v několika třídách menší průzkum veřejného mínění, jelikož není jediným oblíbeným kantorem, i když obecně patří mezi velmi populární i bez provádění jakéhokoliv prozkoumávání, neboť se staví k žákům a studentům jako k sobě rovným, nechová se nadřazeně a její výklady jsou poutavé a své svěřence vskutku vychovává. Z výsledků průzkumu nakonec vyplynulo, že ji mají studenti opravdu rádi a získala největší podporu ze všech navrhovaných kantorů.

Příhoda
   Při probírání tématu Česká literatura druhé poloviny 19.století si pro nás slečna magistra naplánovala menší inscenaci dramatu bratří Mrštíků Maryša, kterou jsme zrealizovali v jedné z hodin. Přichystala si dialogy, které pak rozdala dobrovolným hercům z řad naší třídy, kteří projevili zájem o účast na miniprojektu pro zbytek kolektivu. Vybraní jedinci do rolí Francka, Lízala, Vávry a Maryši se chopili svých přidělených rolí s nečekaným nasazením a zcela nečekaně a improvizovaně si poupravovali texty k obrazu svému. Díky čemuž se nakonec z dramatické předlohy vyklubala veselohra nebo něco na pomezí frašky s názvem Marihuanyša. Na počátku vystoupení, kdy spolužák v roli Lízala rozjel přetváření textů a ostatní se toho okamžitě chytnuli a přidali se, nabádala slečna učitelka, aby četli danou předlohu. Když však spatřila, jak zprzněná předloha slaví u třídy úspěch, na tvářích spolužáků v lavicích sedících se objevuje úsměv a především hercům nedochází nápady s přeměnou vět, podlehla kouzlu nezvyklé situace a ponechala vystoupení dokončit i se ztřeštěnými dialogy. Po předvedeném výkonu sklidili spolužáci, co se jali interpretace, patřičný aplaus. Na konci hodiny slečna přiznala, že se jí improvizace rovněž zalíbila, i přesto do jakých námětů se původně nevinné drama změnilo a ocenila, že ochotníci dokázali zaujmout celou třídu.