Ing. Ivan Sedlák

Masarykova střední škola chemická      Křemencova 12, 16 28 Praha 1

Charakteristika
   Tento, ačkoli na první pohled postarší pán, je i přes svůj požehnaný věk neustále plný elánu. Potkáte-li ho na chodbě, tak na rozdíl od některých kantorů, kteří na pozdrav odpoví neurčitým zamručením nebo neodpoví vůbec, se profesor Sedlák rozzáří, roztáhne úsměv takřka od ucha k uchu a veselým tónem odpoví. Jakékoli setkání s ním vás naplní optimismem.
   Vždy je pečlivě upravený. Totéž vyžaduje i po nás. Například pro neurovnaný límeček u laboratorního pláště nechává studenty klidně i přerušit práci. Jeho vystupování je jisté, vždy je ochotný kdykoli pomoci a své bohaté zkušenosti rozdává plnými hrstmi. A můžete vzít jed na to, že má co rozdávat. Vždyť dobrá třetina nynějšího profesorského sboru Masarykovy Střední školy chemické je z řad jeho bývalých žáků. A nezanedbatelná část pracovníků v největších chemických provozech v ČR také prošla pod rukama tohoto excelentního pedagoga. Profesor Sedlák je zkrátka žijící legenda.
   Ačkoli je jeho role v historii školy a snad i celého chemického průmyslu v českých zemích neoddiskutovatelná, zůstává Ivan Sedlák stále tím skromným člověkem, oddaným svému povolání. Nikdo snad ani netuší, jakou mi dalo práci přemluvit ho, aby souhlasil se svou nominací do Zlatého Ámose.    Ještě nad jednou věcí v jeho chování bych se rád pozastavil. Jsou to pro něho charakteristická hypnotizující gesta, kterými doprovází své výklady. Skutečně: když svým protáhlým dialektem vypráví třeba o tom, jak za druhé světové války jezdil na chmel, a při tom neustále pokrčuje kolena a zuřivě gestikuluje rukama, je to fascinující a člověk se sám sebe ptá, jestli čarodějové skutečně existují. Vážně jen do ruky hůlku a mohl by hrát ve filmu o Harry Potterovi.
   Ing. Sedlák je velmi oblíbený jak mezi studenty, tak mezi profesory. Jeho teoretické znalosti i zručnost v laboratořích jdou mnohým příkladem. A kdyby byl skutečně člověk tak starý, jak se cítí, tak bych řekl, že profesor Sedlák by byl tak v Kristových letech.

Příhoda
   Je velice těžké, ba přímo nemožné vybrat některý zážitek s Ing. Sedlákem vhodný k zveřejnění. Ne že by všechny byly nepublikovatelné. Důvod je prostě takový, že žádná dominantní originální příhoda neexistuje. Abych popsal skvělé chvíle s tímto kantorem, musel bych citovat na stovky drobných vtípků, vtipných hlášek a navíc bych musel nějakým způsobem vystihnout přímo kouzelná gesta, nedostihnutelného genia v oblasti chemie a bezvadného člověka.
   Jelikož je ale vtipná příhoda jedním z pravidel této soutěže, rozhodl jsem se vybrat skutečnou perlu, která udělala z jedné suplované hodiny chemické techniky nezapomenutelný zážitek. Probíranou látkou byly armaturní prvky na potrubí a charakteristika potrubí a čerpadel. Profesor Sedlák, hluboce zabraný do výkladu, náhle přikreslil do schématu potrubí na vstup jakýsi košíček. Otočil se na nás a s celou svou osobitostí pronesl: "Ták studentí! Tady jsem dal sací koš. A proč jsem to udělal?", po chvíli hrobového ticha pokračoval: "Tak si představte, že by v té kapalině, třeba ve vodě, plavala dejme tomu, mrtvá krysa. Tak by jí to čerpadlo nasálo a nahoře by nám místo vody lezl prejt."
   Takovýmito vtípky jsou jeho hodiny protkané. Kdybyste se ale zeptali kohokoli jiného, vybavila by se mu před očima jiná příhoda, jiné oživení suchých hodin.