Hynek Bouchal

Gymnázium      Štáflova 2063, 580 01 Havlíčkův Brod

Charakteristika
PhDr. Hynek Bouchal Ph.D. - Čj, Zsv
Zvoní, do třídy vchází středně vysoký muž elegantně, nikoli však výstředně oblečen. Na první pohled působí uvolněně a přirozeně, což potvrzuje puntíkatý modrý hrnek v jeho ruce. Pozdrav rychle zadrmolí, potom však už mluví srozumitelně a nahlas. Velmi často si pomáhá gesty. Sedí jen málo, většinu času tráví před tabulí, na kterou heslovitě píše probíranou látku.
Je na něm znát, že svůj obor velmi dobře zná a baví ho. Nemá trému a před žáky se cítí dobře. Gesty se snaží upoutat pozornost žáků a učinit látku zábavnou. Zdůrazňuje myšlenky, které považuje za důležité. Ví, co na žáky platí, je nekonfliktní a konflikty ostatních se snaží řešit diplomatickou cestou. Všem svým studentům již od prvního ročníku gymnázia vyká, oslovuje je ale křestními jmény a nijak se nad ně nepovyšuje, není-li to z výchovných důvodů obzvlášť nutné.
Znám mladé, energické učitele, kteří přistupují k žákům vyloženě jako ke svým přátelům, znám i postarší profesory, kteří do detailů rozumí svému oboru a vždy si dokáží zjednat respekt. Pan Bouchal se mi jeví jako ideální kompromis mezi těmito dvěma povahami. Je inteligentní, zná látku a je si vědom svého postavení učitele, nikdy mu ale nechybí smysl pro humor a přátelský přístup k žákům.

Příhoda
Vzhledem k tomu, že jsme na gymnáziu, je těžké popsat zajímavou příhodu s naším učitelem ( na rozdíl od učitelů na základní škole s námi pan Bouchal neplete pampelišky ani nás neučí hrou.), jeho kouzlo nespočívá v několika konkrétních příhodách, ale v každodenním vyučování, běžných promluvách a v jeho charakteru.
Přesto se pokusím jednu příhodu popsat. Pan Bouchal je můj třídní učitel a každý rok s ním jezdíme na školní výlet. V posledních pár letech se již nejedná o projíždění velezajímavých historických objektů autobusem plným znuděných sextánů, ale o pohodové dva dny kdesi v chatové oblasti u vody. Aby se neřeklo, obvykle se uspořádá pěší výlet alespoň na hrad nebo do města ležícího v naší blízkosti.
Minulý rok (kvinta) jsme byli na školním výletě v kempu u Orlické přehrady. Stihli jsme procházku na hrad Zvíkov a večer fotbalové utkání, kterého se účastnili i učitelé. Když se setmělo, rozdělali jsme v nedalekém ohništi oheň a uspořádali něco na způsob táboráku. Ten ale netrval moc dlouho a všichni jsme se rozešli do chatek. O něco později jsme si někteří všimli, že všichni tři učitelé, kteří s námi byli, seděli na lavičce mezi chatkami a povídali si.
Zanedlouho se u jejich lavičky sešla téměř půlka třídy. Sedli jsme si do kruhu, kdosi přinesl kytaru a dlouho do noci se zpívalo a povídali jsme si s naším učitelem. Ačkoliv je pan Bouchal zvyklý všem studentům vykat ( už od primy ), pokud je to vhodné, často nás oslovuje přezdívkami a není-li to nutné, snaží se nepřistupovat k nám jako náš nadřízený, kterého musíme bezpodmínečně poslouchat.
Byl to pohodový večer, chybělo už jen nějaké to chmelové povzbuzení?, které nám ovšem i přes několikanásobné prosby nebylo povoleno. I tak jsme si s naším třídním učitelem skvěle popovídali a prožili pěkný letní večer. Probrali jsme uplynulý školní rok i tento výlet, někdo z nás si stěžoval na příliš brzkou večerku (23:00), pan Bouchal nám také vylíčil perly z rodičovského sdružení, u kterých jsme se dosyta zasmáli.
Ačkoliv bylo již po stanovené večerce, uchýlil se náš třídní učitel do jedné z chatek, kde se mezitím opět sešla půlka třídy a v podobném duchu jako předtím u laviček se nesla i zábava zde. Hrálo se na kytaru, zpívaly táborákové písně. Všichni jsme zapomněli na školu a na to, že je Hynek Bouchal náš třídní učitel. Zkrátka pohodový večer na školním výletě Kvinty A.