Miloš Petráš

ZŠ Častolovice      Komenského 209, 517 50 Častolovice

Charakteristika
Pan učitel měří asi 180cm, jeho věk čítá 28 roků. Myslím, že má hnědé oči, má tmavé vlasy a nosí brýle. Je velmi inteligentní a chytrý, má vyvinutý smysl pro humor. Je čestný a má četné zkušenosti z různých oborů. Hraje v kapele Dr. B. Lues na bicí. Ve škole je nejoblíbenější z učitelů a věnuje se mimo jiné i školním akcím. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté vystudoval Vysokou pedagogickou školu, myslím že v Hradci Králové. Vyučuje: Aj, Tv, Rv, Ov,

Kdykoliv se na něho obrátí některý žák naší školy o radu, je vždy rád nápomocen. Zatím je svobodný, ale má dlouhodobou známost, která podle mě vyvrcholí v manželství. Ve svém, málokdy volném čase, si s námi jde zahrát florbal, případně basketbal. Také nás vozí po různých školních akcích. Když se pana učitele ptáme, proč se chtěl stát učitelem, vždycky říká, že ho práce baví, ale někdy to taky stojí za starou belu. Všichni se dost divíme, že pan učitel setrvává ve školství, i když by byl v několika oborech nedocenitelný.

Příhoda
Asi před pěti dny jsme s panem učitelem zažili jednu dost vtipnou příhodu. Ten den už jsme se neučili a dělali jsme pohádkovou cestu pro první stupeň naší školy. Když už jsme ten nabitý program měli za sebou, tak jsme se rozešli v dobré náladě. Pan učitel šel do své třídy a já jsem odešel na oběd. Když jsem odcházel z jídelny, tak jsem si všiml naštvané paní učitelky Přibylové, která nasupeně uždibovala sousta ze svého talíře a vrhala na všechny kolem ne zrovna hezké pohledy. Když jsem vyšel na chodbu, všiml jsem si pana učitele, jak sleduje paní učitelku a má naběhlý úsměv od ucha k uchu. Přistoupil jsem k němu a on mi říká, :" Běž támhle za paní učitelkou a řekni jí, ať se ihned dostaví do ředitelny, aby opravila své chyby v třídnici". Ten den paní učitelka měla obzvlášť špatný den, takže se mi nechtělo na ni mluvit. Ale nakonec jsem překonal svůj strach a vydal jsem se k učitelskému stolu zpět do jídelny. Když jsem došel ke kraji stolu, přetlumočil jsem paní učitelce, že se má dostavit za panem ředitelem. Ona se bleskurychle zvedla a zanechala mě bez povšimnutí spolu s jejím talířem. Ale já jsem jí následoval, protože jsem tušil něco nekalého ze strany pana učitele. Tak jsem vyšel chodbou za paní učitelkou. Už se pomalu blížila k ředitelně, když si všimla pana učitele, jak sedí na schodech vedle ředitelny a chechtá se jako na lesy. V tom ji chytil záchvat vzteku a dopálenosti a hodila po panu učiteli svou botu a pak druhou hodila po mně. My jsme se dali na útěk po schodišti nahoru, ale její boty byly nemilosrdné, takže jsme ještě pár ran inkasovali. Nakonec jsme zastavili a říkali jsme, že je nám to líto, že jsme jí tak napálili. Ona říkala, že se tak ještě nenasmála, a nikdo jí tak v životě nenachytal! Tak skončil náš příběh.......
napsal Marek Štěpánek 8.B