Martin Strakoš

ZŠ Písnická      Písnická 760, 142 00 Praha 4 - Kamýk

Charakteristika
"Náš" pan učitel je strašně fajn. K nám na školu nastoupil v roce 2004 po dokončení VŠ. Již od prvního dne si získal valnou většinu tříd, dokonce i tu naši, která měla v té době problémy s pěti šestinami učitelského sboru. Na této šjkole je oblíbený nejspíše proto, že se účastní všech školních akcí (ŠvP, výletů, sportovních akcí, drakiády, pálení čarodějnic, rodinného víceboje…). Mimořádně oblíbený je u skupiny kluků, s níž hraje ve svém volném čase hru Dračí doupě. V předmětech, co učí - přírodopis, zeměpis - se jako v prvních začaly vypracovávat skupinové projekty. Téměř nikdy nemá problémy s pozorností žáků v jeho hodinách, jelikož jsou vždy vtipné a zajímavé. Pokud mu přijde hodina zdlouhavá, pobaví své žáky nějakým vtipem či historkou. Zkrátka je to velmi milý, hodný, přátelský a starostlivý učitel, který si uvědomuje, kolik nám je let a tak s námi jedná. Proto jsme byli rádi, když se stal tento školní rok naším třídním učitelem.

Příhoda
S naším panem učitelem (v letošním školním roce třídním učitelem) jsme v uplynulých třech letech prožili spoustu chvil - samozřejmě některé byly lepší a některé horší, některé si pamatujeme dodnes a některé se vypařily z hlavy ihned. A proto ani přesně nevíme, jakou událost bychom měli popisovat. Možná by se jako vtipná historka hodila ta chvíle, kdy jsme ho poznali. Pokud naše paměť ještě dobře slouží, bylo to kolem 20. září 2004. My jako šesťáci, nejmladší na druhém stupni, jsme ten rok na výuku dostali spoustu nových učitelů. Jedním z nich byl i Mgr. Martin Strakoš. Kdo ví, proč jsme si v tu dobu mysleli, že to bude další z kategorie seniorů, který nás bude peskovat slovy: " Já jsem ve školství už třicet let!" a mlátit pravítkem do stolu nebo přes prsty. Ano, spletli jsme se. Toho dne do třídy vstoupil v porovnání s ostatními mladý a nám dětem na první pohled sympatický učitel. Třída úplně ztichla. Učitel vykročil ke katedře. A pak se to stalo. "Mlask, mlask!" rozeznělo se třídou vždy, když udělal krok. Celá třída se samozřejmě začala smát a stejně jako učitel hledala, odkud se ten zvuk bere. Po dalších dvou krocích učitel vítězoslavně zvedl nohu a prohlédl si podrážku, přičemž na ní byla přilepená velká růžová žvýkačka. Už si moc dobře nepamatujeme na jeho reakci, ale víme, že tohle jeho entrée nám ukázalo, že i učitelé jsou jen lidé. Tací, kteří byli jednou dětmi a měli stejné problémy jako my.