Bronislava Pechánková

ZŠ      náměstí Svobody 3, 785 01 Šternberk

Charakteristika
    Když si představím paní učitelku Broňku Pechánkovou hned se mi vybaví 1.a 2.třída. Paní učitelka je štíhlá a vysoká.Má modré oči a krásný úsměv jako sluníčko.Ráda nosí sukně a náhrdelníky a také boty na podpadku. Nosí veselé barvy oblečení.Paní učitelka má bloďaté polodlouhé vlasy.S ní jsme se nikdy nenudily.Je moc hodná, nápaditá a akční. Barča Břečková, 4.B

Když přišla poprvé do školy po nemoci, všechny nás objala. Kryštof Berger, 4.B

    Nepamatujeme si ,že by na nás někdy křičela. Ano, určitě jsme zlobili, tak jak to děti dělávají, ale ona nikdy neztratila nervy. Promluvila si s námi, domluvila nám, a když se někdy mračila, dlouho to netrvalo. Mráček na jejím čele brzy přešel a ona se zase usmívala jako sluníčko.
    Je zajímavé, že většina z nás se do školy těšila. Už jsme se v neděli večer nemohli dočkat, až bude pondělí ráno a my budeme opět s naší nejhodnější paní učitelkou sedět na koberci a povídat si o našich i jejich zážitcích z prožitého víkendu.
    Samozřejmě, že jsme si jen nepovídali, ale pořádně jsme makali. Byli jsme prvňáčci a druháčci, takže si dovedete představit, kolik úsilí musela paní učitelka vynaložit, aby nás něčemu naučila. Byli jsme nezbedové, neposluchové, takový pytlík plný blech, co nepostál, neposeděl. Ale když paní učitelka začala povídat, koukali jsme s pusou dokořán a byli zticha jako pěny. Z normální „nudné“ hodiny plné písmenek nebo čísel dokázala udělat hodinu velmi zajímavou, plnou her, takže učení pro nás nikdy nebylo mučení.
    Vzpomínáme si, že jeden celý vyučovací den jsme věnovali vzniku Československé republiky. Povídali jsme si o panu prezidentu Masarykovi, skládali mapu našeho státu,četli si pohádku o 28.říjnu od K.Čapka , v matematice sčítali obyvatelstvo, skládali z písmenek další jména zakladatelů našeho státu, psali poděkování prezidentovi, a když jsme na konci vyučovacího dne zpívali státní hymnu, někteří z nás, věřte nevěřte, nebyli schopni potlačit slzičky dojetí. To se z nás ránem, panečku, stali malí vlastenci!
    Nejvíce jsme se ale těšili na společně prožité víkendy.Jéje, to jsme si užívali světa! Věděli jsme , že to nebude jen tak nějaký výlet, ale že to bude něco výjimečného. Paní učitelka dokázala totiž nadchnout pro věc nejen nás, ale také naše rodiče, kteří při přípravě pomáhali. Ti pak ze společných třídních schůzek odcházeli rozesmátí a plní elánu. A pak začaly velké přípravy. Maminky šily kostýmy po nocích, abychom my děti nevěděly, tatínci něco kutili v garáži…A pak nastal den D, kdy byla pro nás připravena auta před školou a my jen nasedli a jeli do neznáma za dobrodružstvím. Jednou jsme uskutečnili výpravu do království skřítků, jindy jsme cestovali časoprostorem nebo se vydali na expedici za Yettim.
    Paní učitelka je prostě skvělá, šíří kolem sebe pohodu a přenáší ji na své žáky, kteří mohou směle říci: “Učila nás ta nejlepší učitelka na světě.“
Žáci 9.B

Kdybych byla znovu prvňáčkem jako bude příští rok můj brácha, nepřála bych si nikoho jiného, než paní učitelku Broňku. P.Mišňáková, 4.B

Paní učitelka je nejhodnější na 1.stupni. Mám ji moc rád. Doufám, že vyhraje soutěž. Kryštof Berger,4.B

Příhoda
Jednou jsme se s paní učitelkou vydali na cestu poznání. Paní učitelka nám přečetla příběh o Taovi. Dozvěděli jsme se, že Tao je chlapec, který se vydal do světa a na konci poznal, že nejlíp je doma. My se taky vydali do světa. Po cestě jsme plnili různé úkoly. Například: potok slz, louka štěstí. Na louce štěstí jsme hledali barevné kytičky a přes potok slz jsme převáděli své kamarády a podařilo se nám to. Do potoku slz jsme odhodili svá trápení a na konec jsme měli bezpečně a po slepu dovést svého kamaráda na Kukačku. Na Kukačce nás čekal pan Švub a oběd. Potom jsme měli volno, běhali jsme po lese. Když nás paní učitelka zavolala, hráli jsme hry a soutěžili. Měli jsme hledat přírodní materiál a postavit z něho něco. Já a jiné holky jsme šli do lesa s panem Švubem a sekali jsme dříví. Pak nám paní učitelka dala do skupiny zamotaný provázek a my ho museli rozmotat a držet se všichni za jeden provaz. Naše cesta byla těžká. Podlézali jsme klády, a šli do kopce velkými kopřivami. Museli jsme si vylovit lísteček, paní učitelka nám ho nalepila na čelo a my z písmen na lístečcích složili slova jako máma, táta, láska a rodina. Pak jsme dočetli příběh a vydali se za světýlkem zpět na Kukačku. Čekalo nás tam velké překvapení. Naši rodiče u přichystaného táboráku.
Žáci 4.B