Mgr. Květoslava Kubíková

ZŠ dr. Miroslava Tyrše      Tyršova 2, 748 01 Hlučín

Charakteristika
Naše paní učitelka je prostě ta nejlepší ze všech. Je přísná, ale spravedlivá ke všem, skromná, upřímná, cílevědomá, velice trpělivá a má neuvěřitelný smysl pro humor. Je velmi akční, a to po všech stránkách: všechny předměty vyučuje zábavnou formou, ve vyučovacích hodinách srší vtipnými poznámkami snad ke všemu a ke všem, pěkně zpívá, je skvělou trenérkou fotbalistů FC Hlučín, ve výzdobě třídy či celé školy je bezkonkurenční, veřejná vystoupení jejich svěřenců (např. na školních akademiích) jsou opravdu třešničkou na dortu, vede školní sportovní klub a pořádá spoustu soutěží a sportovních her na naší škole, je zapálená ve všech soutěžích, ve kterých sama učinkuje (podává např. strhující výkony v oblastní soutěži Znáš, umíš, dokaž,..), „lyžáky“ či školy v přírodě si bez ní nikdo nedovede představit,… Je velmi oblíbená u všech žáků, rodičů a snad i u všech učitelů naší školy. Jestliže má někdo získat ocenění Zlatý Ámos, tak je to bezesporu právě ona – naše paní učitelka Květoslava Kubíková.

Příhoda
Je velice těžké vybrat jeden zážitek, který bychom chtěli napsat o naší paní učitelce v hlavní roli. Stejně tak těžké bylo ji přemluvit k nominaci do Zlatého Ámose. Nakonec s tím souhlasila, ale my museli slíbit, že nebudeme psát o tom, ani o tamtom, a to už vůbec nepřichází v úvahu, apod. Ve třídě jsme dlouze diskutovali, který z jejich častých, obvykle „švihlých“, nápadů či nevšedních společných zážitků uveřejnit. Kluci – fotbalisté prosazovali příběh o jejím neřízeném projevu radosti v červnu 2008, kdy žáci naší sportovní třídy vyhráli mistrovství republiky starších přípravek v kopané. Jiní zase chtěli psát o neuvěřitelných zážitcích z nočních her či bláznivých nápadech naší třídní z kanadských nocí ze škol v přírodě. Čerstvě nám utkvělo v paměti, když před měsícem přinesla do školy naše opravené čtvrtletní písemky z matematiky a českého jazyka (včetně čtvrtletních prověrek i jiných tříd) a nedopatřením na všechny tyto „čtvrtletky“, nad kterými strávila podstatnou část předešlé noci, svrhla dvoulitrovou láhev své oblíbené Coca – coly light. A pak už se jen smála a smála a my mysleli, že se určitě pomátla. Ale nezapomenutelným byl pro nás všechny školní výlet v uplynulém školním roce. Jednoho krásného červnového dne jsme vyrazili na prohlídku hradu Bouzov a blízkých Javoříčských jeskyní. Po spoustě ujetých kilometrů (řidič autobusu neměl mapu a my navštívili snad všechny vesnice v okolí hradu) jsme „šťastně“ dorazili ke zmiňovanému historickému skvostu naší vlasti. Zatímco paní učitelka vedlejší třídy likvidovala vyvrhnuté zbytky jídla po jednom ze svých žáků, my ostatní jsme s hodinovým zpožděním včele s naší třídní utíkali k pokladně hradu. Tam jsme se seřadili a vzorně připraveni čekali na to, až naše paní učitelka koupí vstupenky a my budeme konečně obdivovat krásy tamního hradu. Najednou jsme s údivem hleděli, jak třídní se vstupenkami a úsměvem od ucha k uchu zavrávorala a řítila se po kamenité cestě k zemi. Po chvilce se zvedla, noha v okolí kotníku se jí viditelně zvětšovala, a s rozbitými koleny pokračovala v prohlídce hradu Bouzov a poté i Javoříčských jeskyní. Druhý den dorazila do školy s ovázanými koleny, kotníkem v ortéze a s francouzskými holemi, a s úsměvem se rozplývala nad tím, jak se ten včerejší školní výlet skvěle vydařil.