Dagmar Zárubová

ZŠ Edvarda Beneše      Zákostelí 360, 679 71 Lysice

Charakteristika
Ačkoli po naší škole běhá spousta učitelů, kteří by si účast i výhru soutěže Zlatý Ámos jistě zasloužili, museli jsme vybrat jen jednoho, toho nejlepšího. Lépe řečeno tu nejlepší. Naší kandidátkou do soutěže Zlatý Ámos je paní učitelka Dagmar Zárubová, která nás učí český jazyk. Možná jsem teď ve vaší tváři vzbudil údiv, protože je obecně známo, že čeština moc oblíbeným předmětem mezi námi puberťáky vážně není. Možná by tomu tak bylo i u nás, to bychom ovšem nesměli mít na češtinu paní učitelku Zárubovou. Nejvíce si na ní ceníme jejího jedinečného smyslu pro humor. Hodiny češtiny nám dovede zpříjemnit nějakou její veselou příhodou, které se všichni s chutí zasmějeme. Chcete-li znát alespoň nějaké z jejích vtípků, určitě si nezapomeňte přečíst příhodu s touto paní učitelkou. Pro mnohé z nás je paní učitelka Zárubová tou nejlepší právě proto, že dovede skloubit nepříliš oblíbený český jazyk s humorem, takže naše hodiny češtiny nejsou rozhodně žádná nuda , ale hodiny plné legrace. Paní učitelka učí na naší škole dvanáctým rokem a za tu dobu jí rukama prošla již spousta žáků, ze kterých jsou dnes již studenti středních a vysokých škol, nebo dospělí sebevědomí lidé. Nás učí už čtvrtým rokem, bohužel pro nás i tím posledním. Věřím, že až se za rok ocitneme na středních školách, určitě nikdy nezapomeneme na skvělou paní učitelku Zárubovou a její senzační hodiny českého jazyka. A tímto bych ukončil povídání o nejlepší paní učitelce Základní školy Edvarda Beneše v Lysicích, Dagmar Zárubové.

Příhoda
POZOR AŤ NÁM NEVYPADNETE, PANÍ UČITELKO ANEB ZÁBAVNÁ HISTORKA S PANÍ UČITELKOU ZÁRUBOVOU
Zvonek odzvonil začátek hodiny a nám začala další hodina češtiny s paní učitelkou Zárubovou. Hodiny s paní učitelkou milujeme, protože nám češtinu zpříjemní nějakou veselou příhodou, která nám spraví náladu i přes to, že nás zrovna čeká hodina mluvnice. A tak to zase začalo... Ten den jsme zrovna probírali vedlejší věty příslovečné, takže pro nás nic potěšujícího. A tak nám paní učitelka začala vysvětlovat kolik máme druhů vedlejších vět příslovečných a pro jistotu nám je hned, jako když bičem mrská, začala odříkávat. Stačila ovšem říct jen větu příslovečnou místní, příslovečnou časovou a příslovečnou způsobovou, když v tom ji náhle vyrušilo halekání pod okny školy. A protože je naše paní učitelka Zárubová ženou činu a k tomu velmi, ale velmi zvědavá učitelka, neváhala ani minutku a už měla židli přisunutou k parapetu. Neodradil ji ani fakt, že učebna češtiny je v prvním patře naší školy. Květináče byly v momentě z parapetu pryč a paní učitelka už stála v okně a sledovala, co se to dole děje. Smíchy nám málem z okna vypadla... Když slezla, chvilku se jen smála a až se vzpamatovala z toho, co pod oknem viděla, tak se s námi o svůj zážitek podělila. Pod oknem totiž s dřevěnými meči bojovali naši kolegové z dnes již 9.B a naše třídní, paní učitel ka Tesařová, je při tom natáčela na kameru. Šok paní učitelky musel být vážně velký, protože málem zapomněla, že probíráme vedlejší věty. Co ovšem paní učitelka neví, je to, že když zvědavě nahlížela z okna, procházel kolem dveří naší třídy nějaký cizí pán, který si doteď určitě myslí, že na lysické základní škole mají učitelé tak mizerný plat, že kvůli tomu dokonce skáčou z okna v době výuky... A tak se tato příhoda zařadila k dalším historkám, kdy nám naše paní učitelka Zárubová mimo jiné například vysvětlovala, proč se u jednoho nejmenovaného sprostého slova píše po P měkké “i“, jak jsme řešili toaletní papíry na záchodech nebo když chtěla zakládat ST4 pro některé z našeho ročníku. Ale o tom zase někdy jindy...