Viera Žemličková
Gymnázium
|
Charakteristika
My jsme třída druháků Vierka nás má na háku. Profesorka k pohledání svoji třídu věrně brání. Lenost, spánek o hodině? vyžene z nás ve vteřině. ,,Víc něž nás však v lásce chová svoje kvítka truhlíková\" chemie nám totiž nejde, ale co na tom sejde. Vierka nás má ráda, a proto to každý zvládá. Vzorce, látky, filtrace? s ní, je to samá legrace. Že by měl kdo lepší být nezvládnem si představit. Snad proto, že je Vierka naše a vytáhne nás ze vší kaše. S úsměvem vždy na tváři se ji dílo podaří!
Příhoda
Když jsme se hned prvního dne všichni vepchali do třídy, označené ,,první ročník\", oči vykulené navrch hlavy, vyjukaní ze všeho, co se okolo dělo a s hrůzou se připravovali na příchod TÉ, kterou nám krutý osud přisoudil jako třídní profesorku, vešlo do třídy oproti očekávaného ,,hrocha\" křehké strvoření a na místo protivných návodů, příkazů, zákazů a podivných nechutností se nám normálně představilo a začalo na nás chrlit humorné příběhy, u nichž z nás zcela povolilo napětí a my namísto strachu a stresu řvali smíchy. To stvoření byla naše paní profesorka Viera Žemličková. Téměř okamžitě mezi námi familiérně zvaná ,,Věrka.\" A příběh, při němž jsme se dusili smíchy nejvíce, se týkal jejího rodiště - slovenských lázní, o nichž hovořila sice s láskou, ale pro naše pobavení a uvolnění dosytosti rozebírala i kapitolu o podivných zápaších různorodých tamních vřídel, které se tímto městečkem linou.