Mgr. Ivana Bartoňová

ZŠ a ZUŠ Strání      Rubanice 877, 687 65 Strání

Charakteristika
Když nás rodiče poprvé přivedli do školních lavic, poprvé jsme ji spatřili… sympatickou mladou slečnu. Její hnědé oči nás pozorovaly a dodávaly nám důvěru a odhodlání. Její jahodově červené plné rty neustále hrály sladkým úsměvem.
Naše milá a laskavá paní učitelka Ivanka nám vždy naslouchala a byla hodná. Když jsme potřebovali s něčím poradit, byla tady pro nás. Vážíme si jí natolik, že i dnes za ní chodíme s problémy a prosbami a ona nám pokaždé poradí.
Přestože jsme jí mnohdy přichystali nemilé překvapení, vždy z toho vyšla s nadhledem a grácií. Vzpomínáme si , jak jsme jí jednou rozbili hrníček a z obavy, co by řekla, jsme jej slepili. Když to zjistila, opět se jen usmála a dodala: „Nic se neděje.“

Příhoda
Byla naší třídní pět let a za tu dobu jsme se navzájem všichni poznali, začali se mít rádi a začali spolu vycházet To ona nás naučila číst, psát a počítat. To ona se nám vždy snažila vysvětlit, jak to v životě chodí. Těch pět let jsme si spolu všichni užili. A pak už jsme šli životem bez ní. Moc nám chyběla (a stále chybí), ale po čase jsme si museli zvyknout.
U nás ve škole se každoročně pořádá Akademie ke Dni matek. I naše třída se každý rok účastnila díky naší úžasné paní učitelce, která měla tu trpělivost s námi nacvičovat. Velký úspěch jsme sklidili s muzikálem Pomáda. Pomádu jsme začali krátkou scénkou dvou zamilovaných lidí. Bylo to legrační. Naše maminky se vrátily myšlenkami do svých mladých let. Po malé scénce následovala krásná písnička ze stejnojmenného filmu, na kterou jsme tancovali. Naše babičky, maminky a tetičky plakaly smíchy. Po skončení našeho vystoupení nás naše maminky a obecenstvo odměnilo velkým potleskem
Mnoho příjemných chvil a legrace jsme spolu zažili také na společných školních výletech, ale tím největším zážitkem nás už navždy zůstane spaní ve škole. Když nám paní učitelka sdělila, že jako jediní v historii školy budeme nocovat ve třídě, všichni jsme jásali. To jsme ještě netušili, že si pro nás také přichystá různé aktivity a že nám dokonce připraví snídani
23. června nastal ten dlouho očekávaný den. Už dopoledne jsme si přinesli do třídy z tělocvičny žíněnky, na kterých jsme měli nocovat. Odpoledne nás rodiče přivedli za školu na hřiště, kde jsme opékali špekáčky, hráli hry a skvěle se bavili. V tu chvíli nikomu nic nechybělo.
Opékání skončilo a byl čas jít „do hajan.“ Při převlékání do pyžama jsme zpozorovali, že největší „frajer“ ze třídy má růžovo - bílo - červený noční úbor. Vyprskli jsme smíchy, i paní učitelce cukaly koutky. Následovala hra „Obleč si svého kamaráda“. Na jednoho ze skupinky jsme měli navléknout co nejvíce kusů oblečení. A tak nebylo divu, že naši modelové na sobě měli nejrůznější kousky - od podprsenek, přes několik vrstev sukní až po čepice. A jak jim to slušelo, když se nám ještě museli předvést a projít se po „žíněnkovém molu“.
Toto nadšení překazila bouřka. Ve škole máme veliká okna a před nimi tehdy rostly vysoké stromy. Najednou vypnula elektřina. Začali jsme se bát všichni i paní učitelka. A to měla pro nás připravenou ještě stezku odvahy. Úkol zněl: přejít celou chodbu a na konci u svítící baterky se podepsat na kus papíru a jít zpátky. Brzy selhala „technika“ i tady. Třetímu baterka zhasla, začalo se blýskat a stromy před okny se postaraly o strašidelné stíny na stěnách chodby. Do toho zaburácel hrom a bylo po legraci. Nám se spát nechtělo, a tak jsme paní učitelku poprosili o pohádku na dobrou noc. Když začala vyprávět, bylo by slyšet i špendlíček spadnout.
Když skrze velká okna pronikly první paprsky slunce, paní učitelka už byla dávno vzhůru. Nechápali jsme, jak po takové noci může vstávat tak brzo. Všechny nás vyhnala ze spacáků a vedla o patro níž do cvičné kuchyňky. Na talířích voněly nugátové rohlíčky. Paní učitelka nám k tomu ještě uvařila čaj. Snídaně přímo královská! Po snídani jsme se spěchali umýt a převléknout. Nikdo z nás nestál o to, aby jej ostatní žáci viděli v pyžamu. Po zbytek dne jsme se učili a o přestávkách si povídali o předešlé noci. Všichni na to velmi rádi vzpomínáme.