Mgr. Zdeněk Dvořák

Gymnázium Benešov      Husova 470, 256 01 Benešov

Charakteristika
Je to milý, vstřícný pan profesor (na gymnáziu tak učitelům musíme říkat, nevíme ale, jestli ten titul opravdu mají, nebo ne), který nám pomůže vždy když nechápeme danou látku, nepovyšuje se nad nás a mluví s námi jako se sobě rovnými. Ne že by nás nechal dělat to, co chceme, občas také dokáže pěkně křičet (Ne, to není ten správný výraz, hlas mu klesne na bod mrazu, ne, že by křičel), ale to už jsou extrémní případy, za které si můžeme sami. Máme ho na český jazyk a dějepis. Jsme rádi, že jsme v primě dostali za třídního zrovna jeho, v lepšího učitele jsme ani nemohli doufat.

Příhoda
Jezdíme s ním na spoustu výletů, ale veselé společné příhody máme určitě z každé hodiny. Náš poslední výlet byl na zámku Jemništi, na lekci správného stolování. Předtím jsme ještě absolvovali prohlídku zámku. Pana profesora velice zajímá historie (K příležitosti loňských Vánoc jsme mu jako třída koupili knihu Dějiny plné omylu. Říkal, že si tuto knihu už dávno chtěl koupit a že si ji jistě rád přečte a moc nám děkoval. A to ani nemusel, byla to pro nás samozřejmost, protože my si ho ani nezasloužíme, tím, jak jsme zlobiví. Po Vánočních prázdninách nám říkal, že ta kniha je opravdu úžasná a že se mu to dobře četlo) a když jí nás učí, chce abychom o tom dokázali mluvit vlastními slovy a abychom to chápali, ne abychom to papouškovali. Proto na něm bylo vidět, že se mu prohlídka líbila. Nám taky. Paní průvodkyně byla hodná a mohli jsme mít vlastní dotazy na cokoliv ohledně zámku. Při jídle jsme se toho naučili spoustu, ale jak došlo na konverzaci u stolu, šlo to z kopce. Samozřejmě veškerá témata, která by u stolu neměla být pronášena, jako rodina, sport a politika, jsme chtivě probírali, až jsme neslyšeli instrukce. Pan profesor už na tohle byl zvyklý, zklidnil nás během pár minut. Na konci nám dal pár minut na rozchod, abychom si mohli koupit suvenýry a Jemniště si vyfotit a mezitím sám koupil pár pohledů do třídní kroniky. Cestou zpátky autobusem jsme se opět všichni bavili a těšili jsme se, jak proti slušnému stolování budeme protestovat v jídelně. Tam obvykle nechodíte v párech, aby vám mohl chlapec odsunout židli, nemáte tam látkové ubrousky, do kterých si utřete pusu, než se napijete a nejstarší dívka u stolu je už většinou zabraná do jídla nebo do rozhovoru, než aby jí napadlo dát pokyn k tomu, aby jedli všichni... Pan profesor to samozřejmě věděl, ale i on nám dává nějakou tu volnost, abychom se projevovali sami...