Věra Vyoralová

ZŠ Valašské Klobouky      Školní 856, 766 01 Valašské Klobouky

Charakteristika
Paní učitelku jsme přihlásili do této soutěže, protože si myslíme, že je lepší učitelku v této republice nepotkáte. Všechno jsme to samozřejmě zorganizovali za jejími zády. Když se to dozvěděla, tak vběhla do třídy a byla na nás naštvaná, protože nemá ráda, když se o ní mluví nebo píše.
Paní učitelka má velký smysl pro humor, řeší za nás spoustu problémů a ráda s námi pořádá všelijaké akce a školní výlety. V hodinách chemie provádí různé experimenty. Nejvíce se nám líbí její přirozenost, chová se tak, jaká je a na nic si nehraje. Její přístup k nám je jako k vlastním dětem. Líbí se nám její životní styl. Jednou se jí podařil výbuch při chemickém pokusu a postříkala čerstvě vymalovaný strop růžovým barvivem. Všichni jsme byli překvapeni, v jakém klidu to paní učitelka řeší, přestože ve vedlejší místnosti stojí zástupce ředitele.
Když někdo něco nechápe, tak si vždycky ráda udělá čas a všechno nás doučí. A to i odpoledne, ve svém volném čase.
Paní učitelka má skvělé organizační schopnosti. Přišla například s nápadem adoptovat si dítě na dálku z Indie. Každý rok při rodičovském sdružení prodáváme výrobky, které společně s naší Věrkou vyrobíme v hodinách výtvarné výchovy. Tento výtěžek putuje na děvče, kterému umožňujeme studovat. Každý týden nás překvapí nějakou novou soutěží, projektem, exkurzí nebo aktivitami, které nám zpestřují výuku. Pořádáme matematické soutěže pro mladší spolužáky, organizujeme pexeso pro prváky, hrajeme divadlo a pořádáme karnevaly ve školní družině, pořád se něco v naší třídě děje.
Věrku máme rádi, je nejen naše kamarádka, ale i autorita, ke které se můžeme s důvěrou obracet.

Jinak všední hodina matematiky probíhá přesně takto: Paní učitelka vysvětluje učivo. Všichni na ní nechápavě zíráme, co vlastně po nás chce, a když vidí naše divně tvářící se obličeje, padá do mdlob: „Vy lamy, zase to neumíte!“ Vtom okamžiku se začneme smát a na oplátku si vyvolá jednoho žáka k tabuli. Žák s nechutí dojde k tabuli a jak mu nadiktuje ten těžký příklad, řekne: „Pane bože!“ Natož mu paní učitelka odpoví: „ Žádné Pane bože, ještě jsem nepovýšila!“ Prostě ty její průpovídky milujeme.

Že nás matematika a chemie baví a těšíme se na tyto jinak dost těžké předměty, zvlášť v naší třídě s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů, je zásluha jen paní učitelky Vyoralové. V tom je pro nás Zlatým Ámosem už teď a vždy bude.

Příhoda
Naše Věrka nás mile oslovuje mastodonti, bobásci, ořezávátka... Což vyvolává výbuchy smíchu a hned se nám líp počítá. Zrovna včera jsme měli nevhodné připomínky k učivu matematiky. Brblali jsme, že už počítat nebudeme a ona spustila: ,,Už dost, nebudu to poslouchat. Když budu chtět slyšet blbé kecy, tak řeknu našim ogarom doma, ať si uklidí pokoje!“ Další příhoda se pojí k jednomu konci školního roku a s tím spojenému závěrečnému zkoušení. Taky jsme se chtěli vyhnout nepříjemným známkám a zkoušeli jsem leccos, aby naše milá Věrka nezkoušela. Když jsme se ptali, co bychom museli udělat, aby zítra slibované zkoušení odpadlo, tak jsme dostali podmínku: „Tak ledaže bych měla cestičku z kabinetu až po stupínek červenýma růžama vysypanů, pak vás nechám napokoji.“ A jak chtěla, tak jsme i provedli. Přes noc chlapecká část třídy podnikla nájezdy na všechny okolní parky, zahrádky a sady. V sedm ráno jsme začali dílo pocty hodné královny ze Sáby. Ale na první hodinu byl půl metru široký chodník přes dvě patra z kabinetu matematiky až po naši třídy hotový a voněl po celé škole. Úžas paní učitelky dosahoval nebeských výšin, nutno dodat, že dodržela slovo a ten den nezkoušela.